Teorie sociálních reprezentací

Petr Novák

Abstrakt

Tato studie je rozdělena do tří hlavních částí: První pojednává o postavení sociálních reprezentací v systému současné psychologie a možnostech jejich využití pro současnou vědu a výzkum. Druhá se snaží vysvětlit okolnosti jejich vzniku a popisuje filosoficko-sociologické kořeny této teorie. Třetí část tohoto článku zkoumá jejich formální strukturu. Teorie sociálních reprezentací nikdy nebyla statickým a hypotetickým konstruktem, ale vždy se snažila pružně přizpůsobit stále se měnícímu kontextu reality. Sociální reprezentace jsou myšlenkami v pohybu, jsou to dynamické a otevřené fenomény a jejich koncept je formován a transformován spolu s měnícím se kontextem. Teorie sociálních reprezentací pomohla transformovat sociální psychologii na postmoderní vědeckou disciplínu, která překračuje hranice mezi psychologií, sociologií, filosofií, lingvistikou, teorií systémů a kulturní antropologií. Sociální reprezentace jsou souborem organizovaných a strukturovaných poznatků na úrovni základního společenského systému. Činí pro nás realitu srozumitelnou, bezpečnou a dávají nám možnost snadněji se v ní orientovat a sdílet ji s ostatními.

Klíčová slova

diskurz, interpretace reality, sociální reprezentace

Literatura

Di Giacomo, J.P. (1980). Intergroup alliances and rejections within a protest movement (analysis of the social representations). European Journal of Social Psychology, 10, 329–344.

Durkheim, E. (1995). The Elementary Forms of Religious Life. New York: Free Press.

Durkheim, E. (1998). Sociologie a filosofie. Praha: SLON.

Foucault, M. (1994a). Diskurz, autor, genealogie. Praha: Svoboda.

Foucault, M. (1994b). Dějiny šílenství. Praha: Lidové noviny.

Foucault, M. (1999). Psychologie a duševní nemoc. Praha: Dauphine.

Harré, R. & Gillett, G. (1994). The discursive mind. London: Sage Publication.

Hartl, P. & Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Hayes, N. (1998). Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

Hytych, R. (2002). Sociální reprezentace smrti u populace pracovníků onkologie. Československá psychologie, 5, 462–471.

Hytych, R. (2008). Smrt a nesmrtelnost: Sociální reprezentace smrti. Praha: Triton.

Kant, I. (2001). Kritika čistého rozumu. Praha: Oikoymenh.

Marková, I. (2007). Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Praha: Academia.

Moscovici, S. (1961). La Psychoanalyse: son image et son public. Paris: Presses Universitaires de France.

Moscovici, S. (1984). The Phenomenon of Social Representations. In Farr, R. & Moscovici, S. (Eds.). Social Representations. Cambridge: Cambridge University Press.

Plichtová, J. (1998). Sociálne reprezentácie: Teória, výskum, výzva. Československá psychologie, 6, 503–520.

Plichtová, J. (2000). Renesancia záujmu o jazyk: Diskurzívna psychológia a analýza diskurzu. Československá psychologie, 4, 289–308.

Plichtová, J. (2002). Metódy sociálnej psychológie zblízka. Kvalitatívne a kvantitatívne skúmanie sociálnych reprezentácií. Bratislava: MÉDIA.

Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing.

Šikl, R. & Čermák, I. (2000). „Common sense“ a psychologické teorie. Československá psychologie, 5, 444–450.

Zobrazit celé Skrýt