Obsesivní cvičení jako závislost nebo kompenzační mechanismus u poruch příjmu potravy
Abstrakt
Příspěvek z praxe představuje dvě kazuistiky klientek, které vyhledaly odbornou pomoc kvůli potížím s obsesivním cvičením, majícím negativní dopad na jejich osobní i pracovní život a zdravotní i psychický stav. V dnešní společnosti, ve které je kladen velký tlak na výkon a na fyzický vzhled, je pravidelné cvičení jako součást zdravého životního stylu žádoucí strategií zvyšování síly a vytrvalosti. Může být tedy snadné i nadměrné cvičení oceňovat a považovat za doklad fyzické a duševní síly. V předložených kazuistikách je patrné, že si obě ženy skutečný dopad svého chování uvědomily až po několika letech intenzivního každodenního cvičení trvajícího okolo tří až šesti hodin denně, kdy si svůj osobní i pracovní život musely organizovat kolem cvičebních jednotek namísto toho, aby cvičily pro zdraví nebo radost. První kazuistika představuje problém obsesivního cvičení jako kompenzačního mechanismu u klientky s historií anorexie v anamnéze, v současnosti trpící záchvatovitým přejídáním. Druhá kazuistika na obsesivní cvičení nahlíží z pohledu syndromu závislosti u klientky s historií alkoholové závislosti v rodinné anamnéze a se znaky vlastní alkoholové závislosti. Odlišné příčiny a průběh vedly k odlišným intervenčním postupům u obou případů, které jsou v textu přiblíženy. Hlavními faktory efektivní léčby byly vlastní uvědomění si potřeby pomoci ze strany klientek, posílení sociální opory a intervence založená na skutečných příčinách obsesivního cvičení ve smyslu závislosti nebo kompenzace záchvatovitého přejídání.
https://doi.org/10.29364/epsy.312