Česká verze Dotazníku přehánění vlastních znalostí – převod metody a pilotní studie
Abstrakt
Autoři popisují vznik české verze Dotazníku přehánění vlastních znalostí (OCQ) v návaznosti na práci Delroye Paulhuse. Autoři vytvořili nejprve delší verzi (OCQ-150) a posléze zkrácenou verzi (OCQ-100), která obsahuje 100 položek v 10 znalostních kategoriích. Každá kategorie zahrnuje 8 položek existujících a 2 položky neexistující. Výpočtem indexu přesnosti a zaujatosti lze získat informaci, jakou má proband schopnost odlišovat reálné pojmy od nereálných, a nakolik má tendenci pojem akceptovat či jej odmítat. Test potvrdil schopnost diferencovat mezi účastníky výběrového řízení s vysokou motivací k dobrému výkonu a osobami z běžné populace bez takové motivace. Autoři doporučují další využití OCQ-100 pro výzkum především v oblasti výběrových řízení.
Klíčová slova
OCQ, sebeprezentace, sociální žádoucnostLiteratura
Bing, M. N., Kluemper, D., Kristl Davison, H., Taylor, S., & Novicevic, M. (2011). Overclaiming as a measure of faking. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 116(1), 148–162.
Feeney, J. R., & Goffin, R. D. (2015). The Overclaiming Questionnaire: A good way to measure faking? Personality and Individual Differences, 82, 248–252.
Ludeke, S. G., & Makransky, G. (2016). Does the Over-Claiming Questionnaire Measure Overclaiming? Absent convergent validity in a large community sample. Psychological Assessment, 28(6), 765–774. doi: 10.1037/pas0000211
Paulhus, D. L. (2012). Overclaiming on personality questionnaires. In MacCann, C., Roberts, R. D., & Ziegler, M. (Eds.), New perspectives on faking in personality assessment. Oxford University Press. (151–164). New York, NY, US: Oxford University Press.
Paulhus, D. L., & Bruce, M. N. (1990). Validation of the Overclaiming Questionnaire: A preliminary study. Presented at the meeting of Canadian Psychological Association. Ottawa.
Paulhus, D. L., & Dubois, P. J. (2014). Application of the overclaiming technique to scholastic assessment. Educational and Psychological Measurement, 74(6), 975–990.
Paulhus, D. L., & Harms, P. D. (2004). Measuring cognitive ability with the overclaiming technique. Intelligence, 32(3), 297–314.
Paulhus, D. L., Harms, P. D., Bruce, M. N., & Lysy, D. C. (2003). The over-claiming technique: Measuring self-enhancement independent of ability. Journal of Personality and Social Psychology, 84(4), 890–904.
Paulhus, D. L., & Petrusic, W. M. (2007). Measuring Individual Differences with Signal Detection Analysis: A Guide to Indices based on Knowledge Ratings. Unpublished manuscript.
Phillips, D. L., & Clancy, K. J. (1972). Some effects of „Social Desirability" in Survey Studies. American Journal of Sociology, 77(5), 921–940.
Preiss, M., & Mačudová, G. (2013). Dotazník žádoucího stylu odpovídání (BIDR-CZ). Psychiatrie, 17(2), 59–64.
Randall, D. M., & Fernandes, M. F. (1991). The social desirability response bias in ethics research. Journal of Business Ethics, 10(11), 805–817.
Raubenheimer, A. S. (1925). An experimental study of some behavior traits of the potentially delinquent boy. Princeton, N. J.: The Psychological Review Company.
Soukup, P. (2006). Čím větší, tím lepší (aneb mýty o reliabilitě). Dostupné na http://www.socioweb.cz/index.php?…
Tonković, M., Galić, Z., & Jerneić, Ž. (2011). The construct validity of over-claiming as a measure of egoistic enhancement. Review of Psychology, 18(1), 13–21.
Viswesvaran, C., & Ones, D. S. (1999). Meta-analyses of fakability estimates: Implications for personality measurement. Educational and Psychological Measurement, 59(2), 197–210.