Psychologie modlitby
Abstrakt
Praxe modlitby přináší úměrně míře vložené upřímnosti negativní či pozitivní psychické účinky. Modlitba charakteristická instrumentací Boha pro své vlastní potřeby přináší vposled účinky negativní. Může být naplněna fetišistickým a autistickým zaměřením, stát se útěkem před reálnými problémy. Obracení se při modlitbě na Boha, který je hodnotou sám o sobě, vede ve svých důsledcích k pozitivním psychickým účinkům: počítá se s otevřeností, důvěrou, projevením vůle ke změně. Výsledkem je psychohygienicky relevantní vytvoření a udržování pravidelnosti a řádu v každodenní praxi, protříbení hodnot a oddělení důležitých věcí od nepodstatných. Setkání se sebou samým v takové modlitbě vyzývá věřícího k ochotě připustit si vlastní chyby a přijmout se i s nimi a unést pravdu o sobě. Stejně jako v terapii, která naplňuje své cíle, se takovou modlitební praxí rozvíjí člověk k pozitivnímu, obnovuje své schopnosti, žije autentičtější a úplnější život. Nestává se rázem dokonalým, ale „očišťuje“ svou osobnost, své chování i vztahy. Nabývá na celistvosti a autenticitě.
(Článek je v anglickém jazyce)
Klíčová slova
modlitba, účinky modlitby, představy o BohuLiteratura
Bauer, J. (1994). Religiozita v duševním životě člověka. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova. Vedoucí PhDr. Jaroslav Šturma.
Čumplová, V. (2003). Modlitba. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, katedra psychologie. Vedoucí: PhDr. Vendula Junková.
Emmons, R.A. (2003). The psychology of ultimate concerns. New York: The Guilford Press.
Frankl, V.E. (1990). Lékař a duše. Praha: Metodické informace.
Halík, T., Jandourek, J. (1997). Ptal jsem se cest. Praha: Portál
Lachmanová, K. (2000). Dvojí tvář lenosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
Terezie z Avily. (1991). Život. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
Vergote, A. (1997). Religion, belief and unbelief. Amsterodam: Rodopi.