Psychologické zkoumání běhu života – přístupy, teorie, modely, metody, aplikace
Abstrakt
Synoptický přehled sleduje dvě linie ústředního tématu: cesta životem a strategie jejího zkoumání. Aktuální úkol představuje vypracování teorie celoživotního vývoje směřující k rozpoznání a specifikaci dynamiky individuálního vývoje ve spojení s alokací zdrojů růstu, resilience a zvládání ztrát. Probíhající empirická zkoumání svědčí o tom, jak se tento obecný koncept ověřuje ve specifických oblastech, jako jsou kognitivní procesy, motorika nebo emocionalita. Je psychologie celoživotního vývoje, life span developmental psychology, speciální vývojovou psychologií, je obecnou integrativní vývojovou koncepcí ontogeneze nebo je pouze jednou z orientací při zkoumání vývoje? Naznačují se argumenty v probíhajících diskusích. K hlavním aspiracím teorie celoživotního vývoje patří vypracování profilu relativní alokace biologicky a kulturně zakotvených zdrojů pro funkce růstu, resilience a zvládání ztrát. Pluralismus se jeví jako obecná charakteristika změn postmoderny v koncepcích diverzity. Konstatuje se nárůst prací o pozitivních i rizikových faktorech v celoživotní perspektivě.
(Článek je v anglickém jazyce)
Klíčová slova
adaptační kapacita, celoživotní vývoj, dynamika zisků a ztrát, optimalizace, implementaceLiteratura
Ananjev, B. G. (1980). Človek ako predmet poznania (Man as a subject of recognition). [Translated from Russian original into Slovak language]. Bratislava: Psychodiagnostika.
Baltes, P. B & Mayer, K. U. (1999). The Berlin Ageing Study: Ageing from 70 to 100. Cambridge: Cambridge University Press.
Brandtstätter, J. & Lerner, R .M. (Eds.) (1999). Action and self development: Theory and research through the life span. Thousand Oaks, CA: Stage.
Bühler, C. (1933). Der menschliche Lebenslauf als psychologisches Problem. (The course of human life as a psychological problem). Göttingen: Hogrefe.
Corsini, R. J. (2002). The dictionary of psychology. London: Brunner-Routledge. Damon and Lerner (Eds.). (2006). Handbook of Child Psychology, Vol. 1: Theoretical Models of Human Development. Sixth Edition. Hoboken: John Wiley & Sons.
Golovacha, E. I. & Kronik, A. A. (1984). Psychologičeskoje vremja ličnosti. (Psychological time of personality). Kiev: Naukova duma.
Horn, J. L. & Cattell, R. B. (1966). Refinement and test of the theory of fluid and crystallized general intelligences. Journal of Educational Psychology, Vol 57(5), 253–270.
Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. [Translated Karel Plocek]. Brno: Atlantis.
Koops, W., Hopkins, B., Engelen, P. (1994). Abstracts of the Thirteenth Biennial Meetings of the International Society for the Study of Behavioural Development, 28 June – 2 July, Amsterdam.
Kováč, D. (2007). Psychológiou k metanoi. Bratislava: Veda.
Kuhl, J. (2010). Lehrbuch der Persönlichkeitspsychologie. Göttingen: Hogrefe.
Lang, F. R. & Heckhausen, J. (2006). Allgemeine Entwicklungspsychologie der Lebensspanne. Begriffe, Theorien und Befunde. In K. Pawlik (Hrsg.) Handbuch der Psychologie, 277–292. Heidelberg: Springer.
Mrkvička, J. (1984). Knížka o radosti: rozpravy o růstu a tvorbě osobnosti. 1. vyd. Praha: Avicenum.
Oser, F. & Gmünder, P. (1991). Religions judgement: A developmental approach. Birmingham: A.L. Religious Education Press.
Pawlik, K. (Ed.). (2006). Handbuch der Psychologie. Heidelberg: Springer.
Říčan, P. (1990). Cesta životem (Way of life). Praha: Panorama.
Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal.
Vallerand, R. J., Carbonneau, N., Lafreniere & M.A. (2008). On living life to the fullest. The role of passion. In R. Schwarzer & P. A. Frensch (Eds.), Personality, human development and culture, 65–82. New York: Psychology Press. Welsch, W. (1993). Postmoderna. Pluralita jako etická a politická hodnota. [Translated Břetislav Horyna]. Praha: KLP.
Wohlwill, J. F. (1973). The study of behavior development. New York: Academic Press.
Zimbardo, P. & Boyd, J. (2008). The time paradox – the new psychology of time that will change your life. New York: Free Press.