V jednom z letních čísel nepsychologického časopisu jsem si přečetla velký článek o krizi psychologie. Vychází z replikační krize, která provází nejen obor psychologie, ale jiné obory, jako například onkologii. Co teď? Máme propadnout skepsi a pořídit si skleněnou kouli?

Debata o platnosti či neplatnosti řady zjištění v psychologickém výzkumu je důkazem, že náš obor je schopen sebereflexe. Dokážeme investovat hodiny a hodiny práce, abychom spolu s klasikem zjistili, že „tudy cesta nevede“. Naštěstí už máme časopis pro publikaci takových výzkumů, takže chudák výzkumník nemusí ohýbat svá data nebo je prohánět strojem, dokud se mu něco pěkného neukáže. V každém případě replikační krize ukázala, že jsme v psychologii na cestě poznání hodně na začátku. Vyžaduje jak od praktiků, tak od teoretiků a výzkumníků velkou odpovědnost v neustálém kladení si otázek a hledání odpovědí.

Takoví zvídaví lidé publikují v E-psychologii a jsou jejími čtenáři. V dnešním čísle najdete převážně články navazující na psychologické aplikace – jde o příspěvek mapující systém kolegiální péče u policie, článek věnovaný otázkám zodpovědnosti ve zdravotnictví a reflexi pěstounské péče na přechodnou dobu. Je skvělé, že nejen konáme, ale také ověřujeme, jak naše praxe funguje. Výjimkou není ani zpráva z aplikace skupinového programu pro sourozence postižených dětí. Abychom k replikační krizi také přispěli trochou do mlýna, přečtěte si článek o replikační studii Imaginace jídla a jeho konzumace. Že by za to mohly lentilky?

Simona Hoskovcová

Srpen 2019