Klinický deník
(recenze)
Jiří Kocourek
Recenzovaná kniha Sándora Ferencziho má relativně zvláštní postavení – je uveřejněná o hodně později oproti době, kdy byla napsána (a to ještě tehdy přispěním Michaela Balinta), a je výraznou ukázkou vhledu do „kuchyně analytika“. V této souvislosti je nutné si uvědomit specifické postavení S. Ferencziho – v rámci psychoanalýzy patřil k pokračovatelům a žákům S. Freuda, ale zároveň byl jeho velký kritik. V podstatě je řazen mezi iniciátory a tvůrce vztahové teorie v rámci psychoanalýzy, která vstupuje na analytické proscénium v padesátých až osmdesátých letech minulého století.